pátek 24. květen 2019 15:24
Registrace    

INTERIÉRY 2018 s nahlédnutím do minulosti, současnosti i budoucnosti

Ve čtvrtek 8. listopadu 2018 proběhl na půdě VOŠ a SPŠ ve Volyni v pořadí již 7. ročník mezinárodního odborného semináře INTERIÉRY 2018 s hlavním tématem „Minulost versus budoucnost“. Zvoleného tématu se prostřednictvím přednášejících designérů, výrobců interiérů, prodejců komponentů a materiálů a dalších odborníků více či méně dotkla většina z 22 přednášek, které si letos nenechalo ujít rovných 460 účastníků. O kvalitním výběru přednášek svědčil neustále nabitý sál, a to převážně mladými lidmi, což organizátory nejen potěšilo, ale i utvrdilo v tom, že čas od času je třeba vybočit ze stereotypu.

Hlavní téma letošního ročníku semináře INTERIÉRY bylo podle organizátorů v čele s designérkou a vydavatelkou odborného magazínu Interiéry Ing. Ivou Bastlovou, DiS., sice dost akademické, nicméně řada z 22 přednášek (loni 24) měla velký přesah, nadhled i humor. Kromě vlastního programu se zájemcům nabízela možnost zúčastnit se vernisáže výstavy „Stavby století republiky v Jihočeském kraji“. Byla uspořádána VOŠ a SPŠ ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, ú.o.p. v Českých Budějovicích a nakladatelstvím FOIBOS BOOKS a nabízela přehlídku zajímavých staveb, mezi kterými rozhodně nemohl chybět ani funkcionalistický areál pořádající někdejší tzv. Zemské průmyslové školy ve Volyni, zbudovaný mezi lety 1930–1933. Mimo to semináři již tradičně nechyběl ani společenský večer, umožňující účastníkům neformálně probrat ožehavá témata a navázat nové kontakty. Tato letos opravdu pestrá nabídka přilákala do Volyně 460 účastníků (loni 435), z nichž 297 bylo mimo školu z nejrůznějších firem, designérských studií, projekčních ateliérů apod.

„Letošní ročník Interiérů, nad kterým poprvé převzala záštitu ‚Obec architektů‘, je organizován s příznačným podtextem ‚Minulost versus budoucnost‘. Slovo ‚versus‘ znamená v doslovném překladu ‚proti‘, ale všichni podprahově vnímáme, že v souvislosti se seminářem INTERIÉRY má zcela odlišný význam – ukázat obrovský posun v materiálech, technologiích i celkovém přístupu k řešení interiérů s využitím metod moderního designu. Dalším příměrem, který mě v této souvislosti napadá, je i naše škola, založená přesně na den před 154 lety (8. 11. 1864), kde se na jedné straně snažíme využívat tradice a úspěchy z minulosti, na druhé straně investováním do nových, zejména CNC technologií, se snažíme vytvářet podmínky pro budoucnost, aby zde mohly vyrůstat nové generace designérů a architektů, kteří mají i velmi dobré technické základy. Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí se zmínit o knize spolupořadatelky (naší absolventky) Ing. Bastlové pod názvem ‚Tvoříme interiér s českou designérkou‘,“ uvedl při zahájení semináře ředitel VOŠ a SPŠ Volyně RNDr. Jiří Homolka. Poté neopomněl osobně přivítat pozvané hosty a poděkovat jak přítomným zástupcům odborných časopisů a nakladatelství za jejich nezpochybnitelný podíl na letošní rekordní účasti, tak také všem svým kolegům a studentům, že pro svoji budoucnost i budoucnost své školy dělají mnoho věcí nad rámec svých povinností.

Proč za komunistů nebyli designéři nebo marketing?

Po zahajovacím projevu RNDr. Homolky následovaly čtyři ucelené bloky přednášek. V pořadí první byla přednáška „Země je placatá“ doc. akad. soch. Reného Baďury, vedoucího Katedry dizajnu nábytku a interiéru TU Zvolen. Svůj příspěvek začal úvahou o ve všech médiích dnes omílané Průmyslové revoluci 4.0, kdy podle řady článků některé profese jako ošetřovatel, lékař, učitel, designér, řidič a další postupně nahradí stroje. „Osobně si neumím představit, jak by stroje a počítače mohli nahradit např. zdravotnický personál. Představa, že nás operuje studený robot, že nám teploměr místo sestřičky podá hydraulicky ovládaná ruka, nebo že se umírající na lůžku drží uhlíkové náhrady, je, myslím si nejen pro mě, přímo děsivá,“ říká doc. Baďura s tím, že podobně je to i s designérskou profesí, která už podle představ některých lidí nebude potřebná, neboť všechno nahradí vzorec a definovaný exaktní poměr proporcí optimálních barev. „Pokud by měl svět dále fungovat pouze na strojových kódech nebo barvách určených vyšší mocí nebo autoritou, tak ztratíme moment překvapení, provokace jakož i vzpoury. Proto se mně coby vysokoškolskému pedagogovi pro oblast designu zdá až směšné uvažovat nad tím, že by student konzultoval s robotem. Pro mě je např. mimořádně důležité osobní setkání se studentem a vnímání jeho nonverbálního body-language (mimoslovního projevu). To jsou znaky, které identifikují zainteresovanost (ale i rezervy), bez kterých nedochází k poznání a výměně neuchopitelných, ale důležitých podnětů či pocitů,“ doplnil doc. Baďura, který se po prezentaci zajímavých návrhů nábytku z papíru od svých studentů pomyslně přesunul spolu s účastníky semináře do Pekingu na letošní přehlídku místního interiérového designu.

Druhá tentokrát ryze praktická přednáška „Digitální tisk: odvaha a fantazie“ v podání spolupořadatelky semináře Ing. Bastlové, byla přehledem autorčiných více jak pětiletých zkušeností v oblasti aplikací digitálního tisku v interiérech. „K tomu, abychom z konzultace se zákazníkem toužícím po něčem specifickém a jedinečném zjistili, že by mohl akceptovat digitální tisk s konkrétně vybraným motivem, je třeba vzít odvahu, lehce se o této možnosti zmínit a pak zvolit vhodný výběr. Může to být sázka do loterie, zda se motiv bude líbit či nikoliv, ale pokud budete dobře naslouchat, jistě zvolíte správně. Zkuste překročit svoje hranice a trochu zariskujte,“ apelovala designérka na přítomné kolegy s dovětkem, že pokud se zákazník na digitální tisk tzv. chytí, pak zbývá jen vyřešit otázku, na jaké materiály a v jakém rozsahu jej aplikovat. Odpovědí na ni pak byla prezentace několika nábytkových sestav z její loni vytvořené kolekce kuchyní I LOVE.

Následující vstup doc. Ing. arch. Borise Hály, Ph.D. z Ústavu nábytku, designu a bydlení Mendelovy univerzity v Brně nejen poučil, ale také pobavil jak nás starší, kteří jsme si prošli dobou tzv. normalizace, tak i desítky na semináři přítomných studentů oboru interiérového designu, jež ji znají jen z doslechu nebo školních učebnic. Doc. Hála totiž s humorem sobě vlastním představil situaci nábytkových designérů před rokem 1989, o jejichž práci se tehdy vědělo jen velmi málo, přestože po sobě zanechali nesmazatelnou stopu, kterou můžeme ještě i dnes nalézt v objektech, kde interiér není jen obrazem poslední módy. Měli bohužel smůlu v tom, že designér coby cizí slovo bylo tehdy tzv. zapovězeno, načež byli nazýváni vývojovými pracovníky a o jejich schopnostech a výsledcích jejich práce tak věděli jen ti, kteří se pohybovali v oboru nebo oborech příbuzných. Podobně tomu bylo i s oddělením prodeje a marketingu výrobních podniků a družstev, která byla nazývána typicky pro dobu socialismu jako oddělení odbytu. „Název ‚odbyt‘ pak sám o sobě svědčí o kvalitě marketingových a prodejních služeb. Neexistoval totiž žádný důvod se prodejem zabývat do hloubky, když se prodalo prakticky vše, co se vyrobilo,“ uvedl doc. Hála v úvodu své přednášky popisující činnost, pracovní metody, používané postupy autorské výrobky našich designérů v době, kdy se nábytek nekupoval, ale sháněl a kdy, jak doslovně uvedl, mít svého člověka v obchodě s nábytkem znamenalo podobné vítězství, jako mít svého řezníka či zelináře.

Jak bude vypadat naše kuchyň v éře robotů?

Trefou takříkajíc do černého byla v souvislosti s letošním tématem přednáška „Kuchyně ze Star–treku“ Richarda Sajdla ze společnosti Blum. Začala scénou ze sci-fi seriálu Star Trek, kdy se kapitán vesmírné lodi Enterprise po celodenní směně vrátil do kajuty a občerstvil se čajem naservírovaným počítačem. Poté R. Sajdl naopak nahlédnul do minulosti s otázkou, zda si rakouská designérka Margarete Schütte-Lihotsky (1897–2000) ve dvacátých letech minulého století uvědomovala či neuvědomovala, že její tehdy navržená standardizovaná kuchyně bude i dnes odborníky považována za vzor pro současné kuchyňské systémy, jimiž se řídí i jím zastoupená společnost při vývoji svého sortimentu. V závěru svého vstupu pak nastínil možnou podobu kuchyně budoucnosti, kde nelze vyloučit, že kvůli nějaké zásadní změně přípravy pokrmů zmizí zóna vaření a pečení. Naopak zachována by měla zůstat zóna vlastní přípravy pokrmů, zóna zásob a zóna ukládání a mytí nádobí.

Z druhého dopoledního bloku, odstartovaného přednáškami výrobců laminátů a laminovaných velkoplošných materiálů, zaujal návštěvníky semináře příspěvek Ing. arch. Adama Jecha, který se s nimi  podělil o vlastní více jak 8leté zkušenosti s využíváním 3D tisku, kde jak říká je stále co objevovat. „Někdy spokojeným, jindy nespokojeným lidem, kteří mě ve snaze najít něco nového a neotřelého navštěvují a testují kam až možnosti této technologie sahají, se vždy snažím vysvětlit, že to není o technologii, ale o přístupu a myšlenkách. Že 3D tisk je jen nástroj, který je vhodný více či méně pro dané aplikace,“ uvedl architekt s tím, že z 3D tisku se v hojné míře začínají objevovat různé bytové doplňky, vytvořené buď jako repliky věcí, které se už nevyrábí, nebo jako úplně nové aplikace ve formě zhmotněných myšlenek.

K prosperitě může vést mimo digitalizace i pokora

O tom, jak kombinací konstrukcí a různých materiálů obložit stěny a sjednotit je s dveřmi, následně informoval Jakub Colon z přerovské společnosti J.A.P. Šlo o představení firmou vyvinutého obkladového systému složeného ze skryté zárubně, skrytého hliníkového systému pro uchycení obkladu stěn a vlastního pohledového obkladu s povrchem s různorodých materiálů (dýhy, sklo, lamino, lamináty a kovolamináty). Se značným zájmem účastníků, zejména pak přítomných výrobců interiérového nábytkového vybavení, se setkala i přednáška Michala Navrátila, předsedy výrobního družstva DŘEVODÍLO Rousínov, které se v roce 2014 ocitlo těsně před insolvencí. Při hledání východiska ve snaze stát se znovu úspěšným, což se skutečně naplnilo, si vedení družstva v roce 2015 začalo uvědomovat, že chybějící lidské zdroje bude třeba nahradit nejen novou generací obráběcích strojů, ale i mnohem širší digitalizací spojenou se správně zvoleným konstrukčním softwarem.

Ve stejném duchu se odvíjela i první odpolední přednáška konzultanta pro obchodní strategie a prodejní procesy Kristiana Gambiraži „Pokora v businessu“, pojednávající o tom, že kdybychom se coby úspěšní manažeři či majitelé firem drželi základní definice pokory – vědomí vlastní nedokonalosti, mohli bychom fungovat mnohem lépe. A to např. kdybychom dali větší prostor svým podřízeným, ptali se na jejich feedback (zpětná vazba), akceptovali jejich názory, umožnili jim realizovat jejich nápady, na poradách prezentovali úspěch celého kolektivu, nikoliv svůj atd. „Pokora nemusí být vnímána jako slabost, poddajnost, sklopená hlava. Pokora znamená, že nikdy nekončím, že žádná meta pro mě není koncová. Právě proto jsou tak úspěšní přední světoví vědci, neboť i v den, kdy mají za sebou dekády praxe, úspěchů, ocenění a výsledků, dokáží myslet stejně flexibilně jako na úplném začátku. Jsou přístupní všem novým myšlenkám, které nemusí mít jen jejich kolegové na podobné úrovni, ale i studenti nebo zaujatí laici, kteří mají pouze stejný zápal pro věc, byť jen na teoretické úrovni,“ doplnil K. Gambiraža v závěru své přednášky, která byla účastníky diskutována ještě během celého společenského večera i následující den.

S tradičně velkým zájmem se pak setkal i následující vstup prof. ak. arch. Jiřího Pelcla, dr. h. c., který zde prezentoval poznatky ze svého zářiového „turné“ po Francii, Velké Británii a Itálii, spojeného s návštěvou předních designérských přehlídek. Konkrétně pak Paris Design Week se souběžnou přehlídkou Maison & Objet, kde mimo jiné umožnil zájemcům pomyslně nahlédnout do expozice české designérky Ing. arch. Heleny Dařbujánové s prezentovanou ložnicí Audrey, a dále London Design Festival a Homo Faber v Benátkách.

Kámen a zlato jsou stále v kurzu

Nemalá pozornost účastníků byla soustředěna také na přednášku Petra Šimka „Vybavení obchodů v průběhu času“, pojednávající o vývoji tzv. retailu (maloobchod), který už není jen distribučním kanálem s regály plnými zboží. Dnes plní i roli komunikačního média, kde nejdůležitější je poslání značky a kde vše včetně designu musí na značku navazovat, protože design, kromě estetiky a funkčnosti, má také schopnost komunikovat. Poté se pozornost řady posluchačů, zejména pak se zaměřením na výstavbu a rekonstrukce interiérů, upnula na vstup Ing. Petra Čeliše ze společnosti Realsan Group na téma „Moderní technologie s designem tisíciletých kamenných domů“. Šlo o představení francouzské technologie použití speciální omítky, tvořené směsí tepelně zpracovaného přírodního vápence, mramorové drtě a minerálních barviv, jejíž aplikací lze vytvořit imitaci různých tvarů kamene, kamenných desek a zdicího materiálu. A to jak v interiérech, tak i na fasády domů (i zateplených), kde se aplikuje nástřikem v cca 20 mm silné vrstvě s hmotností 25 kg/m2. Poté se směs pigmentuje a dle vybraného designu se do vrstvy ručně vyškrabávají požadované tvary a obrazce.

Ze závěrečného bloku programu pak nelze nezmínit Mgr. Art. Marka Tesku z pražského TESKA studia s.r.o. a jeho přednášku „Zlato v soudobém interiéru“. Vysvětlil v ní, že jeho studio používá plátkové zlato k úpravě současných interiérů, podobně jako kdysi interiérů historických, kvůli jeho mimořádné míře odraznosti světla (až 99,5 %), což je podstatně více, jak u nejdokonalejšího zrcadla a o řád více, než od nejbělejší bílé. „Za plného světla je zlato krásné, za šera je ale doslova magické – při míře osvětlení, kdy pro normální oko obrysy předmětů začínají splývat a barvy už přestáváme rozeznávat, zlato stále odráží tolik světla, že se v kontrastu s ostatními materiály zdá, že doslova září. Historické interiéry byly dle našich měřítek velice málo osvětlené, na podzim a v zimě doslova temné. Svítilo se loučemi a osvětlovacími krbíky, voskové svíce byly natolik luxusní zboží, že si je mohla dovolit jen církev. Logickým a racionálním řešením tak bylo použití reflexních povrchů, tedy nejlépe zlata,“ uvedl Mgr. Art. Teska s tím, že z naprosto stejných důvodů proto pracuje se zlatem i ve své architektonické praxi. „Optické a světelné tvarování interiérů pomocí zlatých ploch, psychologické ‚přisvětlování‘, zvětšování a ‚prolamování‘ interiérů díky povrchům z různých druhů plátkového zlata považujeme za naprosto legitimní a moderní metodu práce s prostorem a hmotou. Klasické a prastaré technologie pozlacování na mixtion nebo poliment přizpůsobujeme moderním technologickým postupům a daří se nám je aplikovat z hlediska ortodoxních restaurátorů sice kacířským, ale soudobým způsobem,“ zkonstatoval závěrem architekt s poznámkou, že povrch z plátkového zlata není levný, ale vůbec nemusí být tak drahý, jak by se mohlo zdát.

Autor: Ing. František Novák
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor a archiv pořadatelů

Odborný časopis na podporu dřevařské a nábytkářské výroby.

Zásady zpracování osobních údajů

Newsletter

Přihlaste se pro příjem newsletteru. Nezmeškáte tak žádné aktuální novinky.

Rozesíláme pouze důležité informace. Nespamujeme!