neděle 22. září 2019 14:40
Registrace    

Lamináty – povrchy pro nábytek a stavebně-truhlářské výrobky

Lamináty určené pro povrchové úpravy dřeva a materiálů na bázi dřeva jsou tvořeny několika vrstvami papíru prosycených reaktoplastickou pryskyřicí, které jsou lisováním za zvýšené teploty slepeny k sobě. Textura a struktura povrchové vrstvy těchto laminátů může věrně imitovat téměř jakýkoliv materiál, nejčastěji dřevo, kámen, textil nebo dlaždičky, výjimkou ale není ani napodobení koženého nebo kovového či zrcadlového povrchu. Výhodou laminátů je odolnost vůči oděru, snadná omyvatelnost a odolnost proti vyšším teplotám i mrazu.

Vysokotlaké lamináty – HPL

Vysokotlaké lamináty, které jsou vyrobeny v souladu s požadavky skupin norem EN 438 a ISO 4586, bývají označené zkratkou HPL (High Pressure Laminates). Tyto technické normy stanovují mj. značení, metody zkoušení, charakteristické vlastnosti i jejich nejnižší požadované hodnoty. HPL obvyklé konstrukce mají ve středové vrstvě papíry napuštěné tmavou, červeno-hnědou fenolickou pryskyřicí. Povrch je tvořen dekorativním papírem prosyceným bezbarvou melamin-formaldehydovou pryskyřicí s ochrannou vrstvou. Lisování souborů papírů se provádí ve stacionárních lisech řádově desítky minut při teplotě okolo 150 °C s vysokým tlakem (dle požadavků normy min. 5 MPa, většina renomovaných výrobců používá tlak až 7 MPa). Tloušťka těchto laminátů je nejčastěji 0,8-1,2 mm, ale může být i větší. Z hlediska použití se jedná o velmi kvalitní materiály určené pro náročné způsoby použití včetně stavebnictví.

Kontinuálně lisované lamináty – CPL

Zkratka CPL (Continuous Pressure Laminates) se používá pro lamináty lisované kontinuálním způsobem. Někdy se jejich různé varianty označují jako střednětlaké nebo nízkotlaké lamináty. Hlavní rozdíl oproti HPL spočívá již ve výrobním způsobu, kdy CPL jsou lisovány ve válcových lisech nebo v kontinuálních pásových lisech. Doba lisování je značně kratší než v případě vysokotlakých laminátů, tlak je často nižší než 2 MPa. Z těchto důvodů nejsou CPL tak odolné a jejich tloušťka je také menší, obvykle v rozmezí 0,5–1 mm. Jejich výhodou je možnost výroby větších formátů a snadnější aplikace na tvarované dílce a zaoblené plochy. Jelikož však neexistuje žádná norma stanovující požadavky na jednotlivé vlastnosti, jejich kvalita se velmi liší dle výrobce a typu dekoru. Tyto materiály se využívají zejména pro nábytkové korpusy a méně namáhané plochy.

Lamino – LDT

Někdy bývá laminát zaměňován s pojmem lamino (LDT – laminovaná dřevotřísková deska). V případě lamina se však již nejedná o pouhou povrchovou úpravu, ale o označení konstrukčního materiálu. Typickým příkladem je použití vybraného druhu laminátu, obvykle CPL nebo jen tenčího dekoračního papíru prosyceného pryskyřicí, pro opláštění dřevotřískové nebo dřevovláknité desky.

Technologie laminování

Laminovat je možné všechny konstrukční materiály, které mají dostatečnou rozměrovou stabilitu, vhodné mechanické vlastnosti a hladký povrch. Ve většině případů se však jedná o dřevotřískové desky. Velkoplošné laminování masivního dřeva není možné z důvodu velkých rozměrových změn při měnící se vlhkosti.

Technologií laminování existuje celá řada. Teplota a tlak laminace je nejvíc závislá na použitém typu laminátu a druhu lepidla. Pro melamin-formaldehydové CPL a dekorační papíry se nejčastěji používají tlaky do 1–2 MPa a teploty okolo 150 °C (metoda TFM – Thermally Fused Melamine). Lze ale využít celou řadu dalších typů lepidel, zvláště močovino-for­maldehydová nebo tavná lepidla na bázi etylen vinyl acetátu. Hlavní rozdíl mezi lepením HPL a CPL pak spočívá v tom, že zatímco při olepování CPL zvýšená teplota vytvrzování přispěje k lepšímu spoji a hladkému povrchu prosyceného papíru, pro lepení HPL může být použita teplota max. 60–70 °C, jinak by došlo k popraskání laminátu vlivem rozdílné teplotní roztažnosti. Pro olepování konstrukčního materiálu HPL lamináty za studena je možné využít lepidla na bázi, polyuretanu, epoxidu, polychloroprenu apod. Drsnost spodní strany HPL bývá při výrobě upravena broušením a jejich přídržnost k povrchu konstrukčního materiálu je obecně velmi dobrá.

Laminováním povrchu konstrukčních materiálů se zvýší jejich pevnost, odolnost proti oděru i proti vlhkosti. Při laminování nábytkových dílců a plovoucích podlah musí být dodržena osová souměrnost, tzn. na spodní straně konstrukčního materiálu musí být nalepena vrstva se stejnými vlastnostmi z hlediska tepelného i vlhkostního namáhání (může se jednat např. pouze o levnější protitahový papír nebo fólii), aby se zabránilo deformacím desek při změně okolních podmínek.

Vlastnosti a použití laminátů

Na způsob použití laminátů má největší vliv jejich typ, použitý dekor a druh struktury povrchu. Výhodou laminátů je jejich vysoká odolnost proti poškrábání, jsou odolné vůči nárazu a proražení, proti stékající vodě, páře i většině běžně používaných chemikálií a snadno se čistí a ošetřují.

Vysokotlaké lamináty s hladkým povrchem se nejčastěji používají na podlahy bytových i veřejných budov. Lamináty s jemně strukturovaným povrchem se používají hlavně pro výrobu nábytku a kuchyňských linek, pro obložení stěn se mohou použít i méně odolné lamináty s výrazně strukturovaným povrchem.

Při aplikaci laminátu na podlahu je předností jejich tvrdost a odolnost vůči oděru, jejich nevýhodou pak může být, oproti například dřevu, nižší pocitová teplota povrchu při chůzi naboso. Z hygienického hlediska a z důvodu snadného čištění je optimální využití laminátů pro stolní desky a pracovní desky kuchyňských linek. Masivní dřevo není tak tvrdé a při změně vlhkosti více trpí rozměrovými změnami. Kamenné desky jsou náchylnější k prasknutí, kov příliš studený na dotek a desky z umělého kamene jsou náchylnější na prudké teplotní změny.

Tepelná degradace a výraznější měknutí laminátu začíná okolo 200–250 °C, zápalná teplota je pak nad 400 °C. Pokud tedy na pracovní desku kuchyňské linky položíte konvici s vroucí vodou, k žádnému poškození laminátu by nemělo dojít. Naproti tomu teplota rozpálené pánve s olejem se již blíží teplotě měknutí laminátu a upadlý oharek cigarety (cca 400 °C) laminát sice nezapálí, ale jeho povrch nevratně poškodí.

V porovnání s ostatními materiály je výhodou laminátů rovněž jejich poměrně nízká cena, která se u běžných HPL pohybuje ve stokorunách za m2. CPL stojí řádově méně, a naopak cena speciálních typů laminátů je násobně vyšší.

Jak vybrat správný typ laminátu pro zvolenou aplikaci

Při použití laminátů na namáhané plochy, například podlahy veřejných budov, je logicky nejdůležitějším parametrem laminátu jeho odolnost proti oděru a poškrábání. Jak je to ale u dalších parametrů, jako je volba dekoru? Je lepší matná nebo lesklá úprava? Laminát s hladkým povrchem nebo s výraznou 3D strukturou?

V případě laminátů záleží volba dekoru čistě na subjektivní oblíbenosti, povrch bude mít stejné vlastnosti ať imituje dřevo, textil nebo kámen. Lesklá úprava povrchu, zvláště pak úprava na vysoký lesk, je pohledově atraktivní a bývá používána pro kuchyňský nábytek. Přesto nebývá některými architekty a dodavateli doporučována s odůvodněním, že na lesklém povrchu jsou zřetelně viditelné ohmatané plochy. Faktem je, že otisky na lesklém povrchu viditelné jsou, ale v případě kuchyňského nábytku se snadno očistí. Na matném a strukturovaném povrchu bývají znečištěné části méně viditelné, hůře se však odstraňují.

Využití výrazněji strukturovaného povrchu je vhodné pro zlepšení protiskluzových vlastností nebo z vizuálního důvodu. Rovněž povrch pracovních desek by neměl být zcela hladký. Výhodnější může být využití jemné 3D struktury. Při posunování nástrojů po pracovní desce pak nedochází k tak výraznému poškrábání, protože nástroje nepoškodí celý povrch desky. Z obdobného důvodu jsou používány vícebarevné povrchy s nepravidelnou texturou, které mají jednak dekorativní účel, a které zároveň snižují výraznost případných barevných skvrn.

Speciální typy laminátů

Digitální tisk označuje lamináty, které mají na dekoračním papíru v povrchové vrstvě velkoplošně vytištěn určitý vzor nebo libovolnou fotografii. V případě HPL je na povrchu ještě tenká průhledná krycí vrstva z papíru z čisté celulózy a melamin-formaldehydové pryskyřice (tzv. Overlay s gramáží okolo 20 g/m2), která se slisováním stává součástí laminátu. Levnější a méně odolnější je technologie překrytí dekoračního papíru polyesterovým nebo akrylátovým lakem či pouze tisk na různé typy fólií. Strukturu na povrchu laminátů odpovídající použitému dekoru lze vytvořit také pomocí aditivního 3D tisku, pro který se nejčastěji používají UV tvrditelné nátěrové hmoty na bázi akrylátu.

Laminát se zvýšenou odolností proti abrazi. Pro zvlášť zatěžované podlahy je možné využít lamináty, do jejichž vrchní vrstvy se přidávají zrna oxidu hlinitého (technického korundu). Korund je jedním z nejtvrdších minerálů, výhodou této podlahy je pak vysoká odolnost a lesk. Spolu s pigmenty se mohou používat částice křemíku nebo titanu.

Kovolaminát je vyroben slisováním fenolických papírů s plechem (nejčastěji hliníkovým) v povrchové vrstvě. Ačkoliv by se mohlo jevit využití kovolaminátů výhodnější pro povrchy namáhané oděrem, poškrábou se snadněji, než k tomu dojde u laminátu, jelikož jejich povrch bývá pouze eloxovaný nebo lakovaný. Proto se kovolamináty obvykle používají na obklady stěn. Pro vodorovné konstrukce se mohou použít metalické lamináty, kde je imitace kovového vzhledu dosažena přidáním pigmentů přímo do laminátu.

Laminát s antibakteriální úpravou, která spočívá například v přídavku mikro­částic stříbra s toxickým účinkem pro bakterie do povrchových vrstev laminátu, nebo přímo v modifikaci použité pryskyřice a jejím zvýšeným antibakteriálním účinkům.

Laminát s antistatickými vlastnostmi, jež jsou dosaženy pomocí zvýšení vodivosti povrchové vrstvy laminátu, nebo častěji přidáním vodivých anorganických vláken přímo do pryskyřice.

Laminát s úpravou proti otiskům a šmouhám. Princip úpravy těchto materiálů spočívá v přidání aditiv, které snižují tepelnou vodivost, čímž se zabraňuje kondenzaci vlhkosti a tvorbě otisků na povrchu. Rovněž je upravena mikroskopická drsnost povrchu. Tyto typy laminátů nejsou však vhodné pro tepelně namáhané plochy nebo pro silně zatěžované povrchy jako jsou pokladny v supermarketu nebo pulty rychlého občerstvení. Používají se na kuchyňské linky, konferenční stolky, poličky a dveře.

Dále se vyrábí lamináty pro potravinářství se zvýšenou ochranou proti kyselinám, transparentní lamináty pro podsvícení nebo iluminaci nábytku a obložení, fosforeskující lamináty, do kterých je možné frézovat bezpečnostní značení, protipožární lamináty, lamináty s přírodní dýhou, magnetické lamináty apod.

S čím si lze lamináty splést

Alternativou pro laminátové povrchy mohou být fólie, práškové barvy nebo materiály využívající nanotechnologie, jako jsou např. termoplastické akrylátové povrchy Fenix italské firmy Arpa Industriale. Tyto materiály mohou mít oproti laminátům určité výhody. Fólie jsou odolnější proti vodě, práškové barvy umožňují modifikaci širokou řadou aditiv a drobné škrábance materiálu Fenix je zase možné snadno opravit pomocí žehličky. Tepelnou odolností a odolností proti oděru však ani tyto typy povrchových úprav HPL laminátům konkurovat nemohou.

Za CPL laminát někteří prodejci vydávají desky opláštěné pouze papírem s potiskem, polypropylenovou fólií a v nejlevnějších případech se jedná pouze o válcově nanášené nátěrové hmoty nebo inkoustový tisk. Tyto povrchové úpravy jsou pouhým pohledem od laminátu nerozeznatelné, ale mají daleko nižší odolnost proti oděru. Je možné je lehce poškrábat například klíčem. U levných vnitřních dveří, prodávaných ve velkoobchodních řetězcích, může dojít k poškození povrchu pouze tím, že se na dveře nalepí standardní lepicí páskou cedulka a při jejím odstranění dojde i ke sloupnutí dekoračního povrchu dveří. Takovéto poškození jde jen velmi těžko opravit.

Vady laminátů

Mezi nejčastější defekty laminátů patří zalisované nečistoty, drobné trhliny nebo chyby textury. Z hlediska výroby je problematická zejména přítomnost prachu a drobných nečistot, které ulpívají na jednotlivých listech impregnovaného papíru vlivem vznikajícího elektrostatického náboje při jejich separaci a vzájemném tření. Při nalepování laminátu na konstrukční materiál se pak mohou vyskytnout další nedostatky. Obvykle se jedná o nerovnoměrný nános lepidla, který může způsobit bubliny nebo naopak delaminaci, tj. odlepení laminátu od konstrukční desky. Rovněž se mohou vyskytnout puchýře, či vady zapříčiněné nerovností povrchu použitého konstrukčního materiálu, zejména v případě překližky nebo dřevotřískové desky apod.

Údržba a renovace laminátů

Lamináty nepotřebují žádnou zvláštní údržbu a čištění povrchu je v obvyklých podmínkách možné provádět pomocí běžně dostupných čisticích prostředků a horké vody. Lamináty však není vhodné vystavovat silným zásadám a kyselinám ani čistit pomocí abrazivních prostředků. Rovněž není vhodné používat leštící prostředky na nábytek nebo vosky, protože na takto ošetřeném povrchu více ulpívají nečistoty, které následně odírají povrch laminátu. Opravy menšího poškození a drobných škrábanců lze s různou úspěšností vzhledem k typu laminátu provádět pomocí opravné pasty nebo tmelů. Při větším poškození je obvykle nutná výměna celého dílce.

Poděkování
Autoři děkují pracovníkům firem VEŠO-LAMINART, SEDLÁK INTERIER a TAUN za poskytnuté materiály.

Autoři: doc. Ing. Martin Böhm, Ph.D., Fakulta stavební ČVUT v Praze; Ing. Jiří Procházka, LDF Mendelovy univerzity v Brně
Kontakty: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: archiv autorů

 

Odborný časopis na podporu dřevařské a nábytkářské výroby.

Zásady zpracování osobních údajů

Newsletter

Přihlaste se pro příjem newsletteru. Nezmeškáte tak žádné aktuální novinky.

Rozesíláme pouze důležité informace. Nespamujeme!