pátek 26. duben 2019 9:38
Registrace    

Císařské sídlo Laxenburg

Naše země jsou už pár let pevně zakotveny na západní straně Evropy. Dříve nás přesvědčovali o opaku a vymývali nám mozky dějinami Sovětského Svazu. Naše minulost je ale od nepaměti spojena s prostorem bývalé Rakousko-uherské monarchie. Měli bychom se o ni zajímat, obzvlášť když ji máme tzv. „za humny“. Může to být poučné i pro budoucnost.

Habsburská monarchie patřila k nejsilnějším evropským dvorům a dávala to ráda najevo. Mimo jiné i prostřednictvím císařských objektů, díky kterým držela krok i s Francií a Německem. I když jsme zřejmě už všichni navštívili Hoffburg nebo Schönbrunn či Belveder, existuje stále velká řada zajímavých staveb a interiérů vytvořených známými umělci, kteří svoje díla rozseli po celé monarchii.

Takovým zajímavým objektem je zámecký areál Laxenburg, ležící na dohled od Vídně uprostřed Vídeňského lesa. Se svými objekty Starý zámek, Modrý dvůr a romantický Franzensburg je považován za jeden z nejdůležitějších památníků zahradní architektury 18. a 19. století. Existence sídla „Lachsendorf“ je doložena už ve 13. století. V roce 1388 už bylo povýšeno na obec s právem pořádat trhy, tzv. Marktgemeinde.

Starý zámek

Srdcem rozsáhlého areálu je tzv. Starý zámek. Jeho historie sahá do 12. století. Původně byl obklopen vodním příkopem a řadou hospodářských staveb. Ve 14. století ho získali Habsburkové a až do konce monarchie fungoval jako jejich jarní rezidence.

Úpravy zámku zahájil kníže Albrecht II. v roce 1338, ale rozhodující krok na cestě k budování císařské rezidence učinil až kníže Albrecht III., pro kterého měl Laxenburg větší význam než Vídeň. Čilý stavební ruch na zámku je doložen písemně, zejména ve spojení s nově vybudovanou kaplí v zámecké věži.

Za Alberta V. fungoval zámek jako knížecí dvůr, ve 2. polovině 15. století byl zavlečen do bojů s Friedrichem III. a v letech 1485–1490 byl obsazen vojsky uherského krále Matyáše Korvína.

Císař Maximilian I. (1459–1519) se o zámek zajímal především jako lovec. Nechal rozšířit a oplotit oboru a část parku upravit v duchu holandské okrasné zahrady. Matyáš (1557–1619), ambiciozní bratr Rudolfa II., učinil z Laxenburgu dočasně hlavní rezidenci a vydal přesné příkazy nejvyššímu sokolníkovi, aby vybudoval „k potěšení dvora“ novou voliéru pro dravce.

Místem častých pobytů dvora se stal Starý zámek zejména za vlády Leopolda I. (1640–1705). Po vpádu Turků v roce 1683 byl přestavěn v barokním stylu a zvýšen o patro. Divadelní architekt Ludovico Burnacini se podílel na vybavení interiéru. První akcí ale byla oprava všech objektů souvisejících se sokolnictvím.

Kromě oblíbeného sokolnictví byly často na programu dne různé kulturní aktivity jako divadelní představení, kde občas vystupoval i císař jako herec, hrály se tu opery, balety, koncerty. Byla postavena dřevěná divadelní budova, ale představení se odehrávala často i ve volné přírodě pod letitými stromy.

Původní holandská renesanční zahrada, která byla vybudována bez vazby na okolní budovy, byla v barokním období rozšířena a začleněna do urbanistického řešení celku. Vodní příkop byl zasypán a vznikl trávníkový parter. Mezi 50. a 70. lety 18. století byl upraven i vstup do zahrady. Z tohto období pochází kašna a také tzv. Lví most.

Jedním z velkých investorů byla císařovna Marie Terezie, která se v budování svých zámků doslova vyžívala. V Laxenburgu se zaměřila na regulaci četných vodních toků v zámeckém parku. Vznikly projekty kanálů s jezy a zdymadly pro provoz člunů, vodopády a kašny. Taky byla upravena nejstarší část parku – tzv. Lesní hvězda se Zeleným altánem a alej od zámku Schönbrunn kvůli jednoduššímu přístupu panstva v kočárech.

Modrý dvůr

Dalším motivem stavební činnosti císařovny byla stále se rozrůstající rodina, které již bydlení ve starém zámku nevyhovovalo. Proto se snažila získat další objekty. V roce 1756 tak do císařského vlastnictví přibyl tzv. Modrý dvůr, původně svobodný statek, umístěný rovnou na zámeckém náměstí a sousední purkmistrovský dům. I když byl Modrý dvůr v letech 1710–20 rozšířen stavitelem Lukasem von Hildebrandtem, zahájila Marie Terezie velkou přestavbu podle dvorního architekta Nicola Pacassiho. Vznikla slavná jídelna s malovanými stěnami a stropní freskou od Vincence Fischera. Představuje Putti (malé andílky) na sokolím lovu. Interiér většinou pochází až z let 1853/54. Fasádu oživují rizality, střední ryzalit je zdůrazněn portikem s bakonem a hodinami. Součástí komplexu je divadlo z roku 1753. Vznikla tak důstojná císařská rezidence v duchu rakouského baroka, která dominuje zámeckému náměstí.

Laxenburg byl nejmilejším pobytovým místem císaře Františka I/II. (1768–1835). Z toho období se zachovaly dvě malby. Na jedné císař převáží na člunu rolníka, který ho nepoznal, ke svému hradu Franzensburgu, který nechal vybudovat na umělém ostrůvku uprostřed zámeckého rybníka, druhé plátno zachycuje císaře, jak zvedá malého vnuka Františka Josefa, aby si mohl prohléd­nout stráž v brnění. Císařovy úpravy se dotkly i parku. Po roce 1780 ho nechal rozšířit a přeměnit v park anglický. Některé stromy měly už tenkrát více než 300 let.

Až do první světové války fungoval Laxenburg jako jarní rezidence Habsburků. Vyrůstal zde i malý František Josef (1830–1916) se svými bratry. Později zde strávil s milovanou Sisi celé líbánky. Sisi milovala dlouhé vyjížďky na koni po laxenburských lesích, a tak se pobyty císařského páru v Laxenburgu staly ročním pravidlem. Elisabeth (Sisi) zde v roce 1856 porodila dceru Giselu a o dva roky později korunního prince Rudolfa. Obě děti tu byly i pokřtěny.

V Laxenburgu pobývaly i vzácné návštěvy císařského dvora. Velký rozruch vyvolal pobyt perského šacha Nasreddina během světové výstavy ve Vídni v roce 1873. Často byla na programu i politická jednání.

Konec monarchie výrazně poznamenal i zámek. Musel přejít z rukou Habsburků do fondu válečně poškozených a v mezi­válečném období se zde usídlila baletní škola. V roce 1938 objekt obsadili Němci a v roce 1945 ruská armáda. Výrazná devastace mohla být postupně odstraněna až po roce 1955, kdy byl zámek uvolněn. V roce 1962 byla založena společnost na jeho opravu.

Po návratu do původního lesku se zámek stal předmětem zájmu různých institucí. Sídlí tu např. Rakouský filmový archív nebo instituce IIASA (mezinárodní institut pro užitou systémovou analýzu). Konferenční centrum pronajímá historické interiéry, jídelnu i zámecké divadlo.

Veřejnost ale nebyla nijak omezena. Největším „tahákem“ Laxenburgu je zámek Franzensburg, napodobenina středověkého rytířského hradu, která je doslova nacpána spoustou cenného mobiliáře a dalších uměleckých objektů v čele se vzácnými vitrážemi.

Franzensburg si zaslouží zvláštní pozornost, stejně jako park, který slouží veřejnosti často i  k celodenní rekreaci. Rozléhá se na ploše 280 hektarů a je příkladem zahradní architektury 18. a 19. století. O největší úpravy se zasloužila císařovna Marie Terezie a její vnuk císař František I/II. Vznikla tak impozantní, ale milá a hravá zahrada s rybníkem o ploše 25 ha.

Voda je důležitý element urbanistického řešení parků. Uklidňuje, má estetickou funkci, vytváří mikroklima a umožňuje výskyt různých živočichů. Na rybníku vzniklo 7 ostrovů, každý je jinak osázen, na sedmém je vybudován zámek Franzensburg. Ten je dosažitelný pomocí romantického přívozu, jenž tu byl instalován už v roce 1811. Areál obsahuje spoustu drobných zahradních staveb, které byly v období romantismu jeho nepostradatelnou součástí. Letohrádky, jeskyně, tajemné chrámky a sochy jsou rozptýleny po celém areálu a nabádají k rozjímání.

K nejzajímavějším patří rytířské kolbiště navazující na rytířskou tradici ze středověku. Turnaje se tu konaly do poloviny 18. století. Na rytířský kult se odkazuje i Rytířský sloup ze začátku 19. století umístěný v mystickém prostoru v parku. Nese rytíře, který se opírá o rakouský znak a stojí mezi dvěma lvy. Figury na sloupech byly velké téma anglických zahrad. Příkladem je i obří busta císaře Františka. Superbusta byla do parku postavena až po císařově smrti. Je to dar Milána k narozeninám císařovny Karolíny Augusty. Obsahuje text oslavující císaře a jeho zásluhy o zahradu.

V opozici s přírodou je striktně geometrický 2 km dlouhý kanál s kaskádovým mostem s vodopádem. Je to jedno z funkčních zařízení nezbytných pro provoz areálu. Líbezným zahradním detailem je Dianin pavilon – zelený altán umístěný na křižovatce osmi cest na kopci s krásnými výhledy. Nechybí ani několik mostů: 12 metrů vysoký Gotický most nebo Lví most střežící vstup do parku. Lvi mají plné tlapy práce. Do parku totiž směřují davy turistů zejména v jarním období, kdy je park zasypán pestrobarevnými květy. V parku si mohou půjčit člun, krmit ryby a pozorovat ptáky. Je sympatické, že je mezi návštěvníky často slyšet čeština i slovenština.

Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autorka a archiv Laxenburg

Odborný časopis na podporu dřevařské a nábytkářské výroby.

Zásady zpracování osobních údajů

Newsletter

Přihlaste se pro příjem newsletteru. Nezmeškáte tak žádné aktuální novinky.

Rozesíláme pouze důležité informace. Nespamujeme!