neděle 16. prosinec 2018 13:50
Registrace    

Vico Magistretti

Nábytkářské firmy se na výstavách pyšní svojí historií, rády připomínají různá výročí a svoje narozeniny mají i ikonické produkty. Na letošním Miláně oslavila italská firma Flou, leader v oblasti nábytku do ložnic, čtyřicáté výročí existence svého nejslavnějšího produktu – lůžka Nathalie. Flou známe zejména díky populární extravagantní posteli Marylin se zadním čelem tvaru srdce a kostrou potaženou červenou usní (návrh Mario Bellini). Nathalie je méně vyzývavá, a proto nadčasová. Prozrazuje tím rukopis svého autora. Je to Vico Magistretti. V roce 2005 jsem tohoto velikána světového designu potkala na milánském salonu. Byl centrem pozornosti televizních kamer. Navzdory svému úctyhodnému věku budil svým důstojným vzezřením velký respekt. Rok nato zemřel. Bylo mu 86 let.

Práce a tvorba Vica (Ludovica) Magistrettiho prostupuje dějiny italského designu, kde nechává tak výraznou stopu, že ho bez rozpaků můžeme označit za jednu z nepřekonatelných osobností. Narodil se v roce 1920 v Miláně a po ukončení milánského Polytechnico v roce 1945 vstoupil do studia svého otce. Od roku 1948 se začíná věnovat designu, ale také osvětové činnosti. Vystavuje na milánském Trienále, v roce 1956 zakládá ADI (Associazione Disegno Industriale), spolek pro průmyslový design, který od roku 1964 uděluje prestižní cenu „Compasso d´oro“ a v roce 1967 se stává členem římské Akademie S.Luca.

Tvorba Vica Magistrettiho

Jeho tvorbu výrazně ovlivňuje společenské klima. Itálie žije poválečnou rekonstrukcí a industrializací. Vico zpočátku navrhne soubor levného nábytku pro laciné byty, např. levnou knihovnu ze dvou trubek z oceli zakotvených do podlahy a stropu nebo křesílko připomínající rozkládací lehátko. Potřeba levného bydlení pro mnoho lidí postižených válkou ho jednoznačně vede k sériové výrobě. S nadšením se vrhá do řešení technických a formálních problémů.

50. léta Magistrettiho tvorby se nesou v duchu milánských výstav Trienále.

V roce 1959 přijde nabídka společnosti z městečka Carimate navrhnout křeslo pro místní golfový klub. Výsledkem je revoluční produkt, který spojuje tradiční skandinávské tvarování à la Kaare Klint s rustikálním vyplétaným sedákem. To vše ozvláštní červená barva kostry. Carimate zosobňuje nový životní styl a na dlouhá léta se stává nepřekonatelnou ikonou italského designu. To pochopí Cesare Cassina, majitel slavné stejno­jmenné firmy a požádá v roce 1960 Vica Magistrettiho o souhlas se zavedením křesla Carimate do sériové výroby. Tím je zahájena vzájemná spolupráce autora a firmy. Cassině přinese plody v podobě křesla Sindbad (1951) a později odpočivného souboru Maraluga a křesla Veranda (1983).

Společenské klima 60. let nahrává vývoji plastů. Tento módní materiál boří mýtus neotřesitelnosti pravých úhlů a ocelových trubek a vybízí k experimentům. Plasty se vymaní z diktátu 90 stupňů, protože ze své podstaty umožňují zcela jiné tvarování. Vico Magistretti nepřestává experimentovat s inovativními materiály a technologiemi. Zajímají ho plasty, je fascinován možnostmi využití prostoru variabilním nábytkem, kterému přiřazuje nové tvary umožňující nové funkce. Oblíbeným tématem je stohovatelnost a lehká manipulace. Tomu vyhovují jednoduché nadčasové tvary na hony vzdálené od neúprosného diktátu módy. Nekonečné varianty produktů nového tvarosloví jsou umocněny prací s barvami.

Jedním z prvních takto vzniklých produktů je stohovatelný stolek Demetrio v barevných variantách jasných tónů. Tvar stolku vychází z plastových misek na vyvolávání negativů ve fotokomoře. Následuje stolek Stadio (1966) s prohnutými nohami kvůli lepší stabilitě. Naprostým hitem je pak židle Selene (1969) navržená z ABS plastu pro firmu Artemide. Její nohy jsou z důvodu větší pevnosti v půdorysu na­tvarovány do písmene S. Použité odvážné barvy jasných tónů likvidují představy o plastu odmítaného mnohými konzervativními spotřebiteli jako levný materiál.

Výčet firem, se kterými Vico Magistretti spolupracoval, je dlouhý, nelze však nezmínit alespoň Kartell, Fritz Hansen, nebo O-luce. Právě pro posledního partnera Vico vytvořil sérii svítidel. Nejznámější je Eclisse, inspirovaná koulí slunce či měsíce. Název (zatmění) vtipně vystihuje možnost regulace intenzity osvětlení posouváním dvou sférických tvarů stínidla. Variabilita prvku spočívá v možnosti umístění na zeď nebo na vodorovnou plochu. Není divu, že byl oceněn zlatou medailí Trienále (1966). Svítidlo Chiméra (1966) se podobá spíše rozevláté drapérii a Atollo (1977) se vrací ke sférickému tvaru oceněnému prestižní cenou „Compasso d´oro“.

I když je Magistretti považován za „mistra plastů“, neodmítal ani práci s jinými materiály. Pro Firmu Fritz Hansen navrhl celou řadu židlí VM z ohýbané překližky, samozřejmě stohovatelných. Jeho stopu najdeme v oblasti kuchyňského nábytku, ale angažoval se i v oblasti nábytku do ložnic. Právě lůžko Nathalie pomohlo před 40 lety firmě Flou obsadit svými produkty značnou část náročného trhu s nábytkem určeným ke spaní.

Výrazná tvorba Vica Magistrettiho strhává pozornost laické i odborné veřejnosti. Jeho profesionální dráha je ověnčena nejrůznějšími cenami, diplomy a vyznamenáními. Pozornost si zaslouží už první cena – zlatá medaile IX. Triennale (1951) stejně jako zlatá cena X. Triennale (1954), dva „Compasso d´oro“ (1967 a 1979), dále tzv. „S.I.A.D.“ zlatá medaile Společnosti průmyslových umělců a designérů (1986), „Compasso d´oro“ – za celoživotní aktivitu (1995), dvě medaile – zlatá a stříbrná na Mezinárodním vídeňském nábytkovém salonu (1970), „zlatá židle“ na IMM (1982) a zlatá medaile „Apoštolové milánského designu“ (1997).

Magistrettiho produkty jsou součástí trvalých sbírek nejrenomovanějších muzeí světa, 12 objektů je v MOMA v New Yorku, další najdeme např. v Muzeu dekorativních umění v Paříži. Nemůžeme nezmínit také pedagogickou činnost. Vico Magistretti je čestným členem londýnské London Royal College of Art, kde působil také jako hostující profesor, vyučoval také na milánské Domus Academy a vystupoval na četných konferencích.

A proč je tvorba Vica Magistrettiho tak dobrá? Andrea Branzi pro to má vysvětlení: prý je to tím, že v Itálii dlouho nebyla žádná škola, kde by se design vyučoval.

Zdroje: tiskové materiály IMM Kolín 2018, Sparkeová, P.: Století designu. Slovart 1999. ISBN 80-7209-142-5

Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: archiv autorky

Odborný časopis na podporu dřevařské a nábytkářské výroby.

Zásady zpracování osobních údajů

Newsletter

Přihlaste se pro příjem newsletteru. Nezmeškáte tak žádné aktuální novinky.

Rozesíláme pouze důležité informace. Nespamujeme!